2013-02-15 Rakovnicko
V pátek jsem si vzal volno a společně se Šťopkou jsme se vydali za trochou té zimní, zasněžené přírody.
Ráno jsme vlakem dojeli do Lužné u Rakovníka a zasněženým lesem vyrazili směr Rakovník. Cesta lesem byla opravdu krásná, šlo se nám dobře a za chvíli už jsme byli u prvního cíle naší cesty, kterým bylo místo, kde stával hrádek Hlavačov. Označená místa jsme našli dokonce dvě, ale jen to druhé bylo opravdu to, které jsme hledali. Valy se nadaly přehlédnout a i když to pěkně klouzalo, do jádra bývalého hradu jsme se doškrábali. Kolem lomu jsme pak slézali prudký kopec dolů a litovali jsme, že jsme si nevzali boby...
Poslední kus cesty jsme si zkrátili přes rozlehlé pole, kde se prohánělo velmi početné stádo srn. Jediným problémem byl polozamrzlý potok, kde jsme museli skákající srny hodně dobře napodobit, abychom neskončili ve vodě. To už se ale objevil Rakovník i se svou Rakonou, která z dálky vypadá jako příšerné Ocelové město z románu Julese Verna.
Centrum Rakovníka naproti tomu je moc hezké a i když už jsme tu byli několikrát, všechno jsme se znovu řádně prohlédli. Začali jsme zvonicí a hřbitoven v horní části města, pak jsme šli k pivovaru a nádherné Vysoké bráně. Po prohlídce náměstí jsme zamířili na oběd k "Mušketýrovi", kde měli alespoň jeden druh místního piva Bakalář. Je smutné, že ve městě, které má takto historický pivovar s dobrým pivem se všude točí odporný eurobeer z Krušovic.
Po obědě nás čekala ještě Pražská brána, kostel, zvonice a na závěr cukrárna. Výlet do Rakovníku se nám vydařil, ale museli jsme už pospíchat na vlak. Šťopka měla být po šesté hodině na srazu souboru v Chrustenicích, kde jsme měli už za tmy poměrně dost problémů místo najít. Nakonec se to podařilo a já se vydal už sám k domovu.
