2013-08-10 Cyrilometodějská cesta
V parném srpnu jsme se vydali se Šťopkou na devět dní na Moravu a jelikož to byla akce plánovaná k výročí 1150 let příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje, nazvali jsme celou akci Cyrilometodějskou cestou.
Základnu jsme měli v Uherském Hradišti a odtud jsme vyráželi na průzkumy celého okolí od Chřibů, až po Bílé Karpaty.
Hlavním cílem byly ale památky a místa, která se vztahují ke věrozvěstům, ať už to byl památný Velehrad, úžasné slovanské hradiště v Mikulčicích, všechny vykopávky a památky na Slovany ve Starém Městě, cyrilometodějská výstava na zámku v Hodoníně nebo jenom sochy obou, které jsme zde mohli potkávat na každém kroku.
Dvakrát jsme se také vydali do hor, nejprve na poměrně razantní výstup na Lopeník do Bílých Karpat a poté také na Brdo v Chřibech. Oba výstupy jsme zvládli, i když v tom jihomoravském vedru to nebylo nic jednoduchého.
Navštívili jsme i několik malých pivovarů, ale kromě Šviháka v Hodoníně to zas takové zázraky nebyly, Moravané by se měli držet svého vína, to jim jde daleko lépe! Přesvědčili jsme se o tom v několika vinařských obcích a hlavně téměř každý večer ve vinném sklípku U Juráků, kde měli víno fantastické kvality. Jejich savignon nám přímo učaroval!
Stejně tak jako v Krkonoších, ani zde na Slovácku téměř nikdo nikde nebyl a na svých cestách jsme potkávali jenom pár osamělých jedinců. Lidi už opravdu definitivně přestali chodit a za výlety považují pouhé objíždění cílů svým vozem. Je to smutné, ale zároveň pro nás velmi příjemné, všude jsme tak byli úplně sami. Nejvíce tuto změnu dokumentoval hrad Buchlov, kde se od parkoviště na hrad táhnul mrak lidí, ale už pár metrů za hradem jsme nepotkali ani nohu.
Na svých cestách jsme dále zavítali do parádního archeoskanzenu v Modré, kde jsme ochutnali zajímavý pivní nápoj kormu a podívali jsme se i na Slovensko do krásné historické Skalice a na zámek v Holíči.
Bylo toho zkrátka hodně a oba naši patroni (můj Cyril i Šťopčin Metoděj) nás provedli po zajímavých částech naší země, kde oba v 9.století působili. Krajina tu ovšem jako pouhá země nevypadá, je to spíše krásná a rozkvetlá zahrádka, jak pravil klasik.
Tak ať nám podobné kouty ještě nějakou tu dobu vydrží a máme pořád co nového a krásného objevovat!
