2014-05-17 Prostřelená Houska
Předpověď počasí na víkend nevěstila nic dobrého, takže původní cíl, řeka Střela, byl změněn na vandr na Sodomku s návštěvou hradu Housky. Tato skutečnost zapříčinila tedy i změnu názvu akce, proto ta Prostřelená Houska!
Většina původní sestavy cestu odřekla, takže jsem v pátek z Prahy vyrážel jako paša pouze se Šťopkou, Kořenkou a její kamarádkou Veverkou, kterou jsme tak po letech konečně poznali. V Oknech nás doplnila ještě Sýkorka a jeden chatař u pramene jen kroutil hlavou: "Hele a není to na tebe nějaká přesila, čtyři na jednoho?" Moc jsme se tomu nasmáli, až nám poskakovaly housky na krku. Ano, opravdu jsme měli na krku na mašlích housky, které Koří na tuto akci speciálně připravila! První noc u ohně byla naprosto úžasná, skoro jako za starých časů, kdy nás jezdilo jenom pár, ale o to byla větší pohoda. Spát se šlo až kolem druhé hodiny ranní.
V sobotu jsme vyrazili na poměrně dlouhý výlet přes nádherné obce Žďár a Kruh a dál Mirečkovou roklí na hrad Housku. Zde nás úžasný kastelán pan Konopásek provedl celým hradem, i když zpočátku na naše housky na krku koukal trochu podivně a drmolil cosi o provokaci... Po prohlídce jsme vyrazili na domácí kuchyni k Evičce "Pod Housku", kde sice holky trochu prskaly nad mastnou bramboračkou, ale já byl se svou Svijanskou kněžnou s kachnou velmi spokojen.
Na Sodomku jsme se vrátili k večeru sice trochu navlhlí, neboť všechna kouzla jednou končí a cestou zpět nám přeci jenom pršelo. Nebylo to ale nic, co by nám mohlo pokazit náladu, Veverce jsme dali hned vařit čaj a Koří promluvila se svými mokrými botami...
Večer pak dorazil přímo z pivního festivalu v Ústí Robert a dovezl několik výborných ochutnávek. S ním přijeli ještě Ruda s Lídou, která po veselé noci s námi u ohně začíná uvažovat o psychologické praxi, neboť o abonenty z našich řad by neměla nouzi... Oheň se opět krásně vydařil, zima nebyla vůbec a jestli pršelo jsme pod převisem ani nezjistili.
Nedělní ráno už bylo zase bez deště a dlouho jsme vegetili na osadě. První k domovu vyrazili Ústečáci a náš pražský čtyřlístek se vydal za tím opravdovým pěšky do Doks, kde jsme po obědě a spěchu na vlak i akci úspěšně zakončili. Vandr byl opravdu krásný a bude zase dlouho nač vzpomínat!
