2014-09-27 Liberecká překvapení
Tentokrát jsem na sobotní výlet vyrazil brzy ráno "Studentem" z Čerňáku a cílem bylo město Liberec. Hlavními cíli byly, kromě města samotného, leta zavřené rozhledny v Lidových sadech a na Liberecké výšině a párek zdejších minipivovarů.
Už po osmé hodině ranní jsem byl na místě a pomalu se rozkoukával po mokrém Liberci. Město bylo po celonočním dešti a obloha byla zatažená od obzoru k obzoru, což nevěstilo nic dobrého. Po prohlídce středu města a zámku jsem se vydal na první rozhlednu v Lidových sadech, která stojí na konečné, hned vedle ZOO. Byl jsem určitě jediným dopoledním návštěvníkem, neboť viditelnost byla dobrá tak na pozorování stáda jelenů v zoologické zahradě hned pode mnou. Nicméně turistickou známku jsem sehnal, žluté pohledy nakoupil, razítko orazil a jako bonus jsem dostal kartu 2 věže. Nečekejte vstupenku na Tolkienův film, byla to karta na společné vstupné na tuto a rozhlednu na výšině, kam jsem se hned poté vydal.
Ze stromů v lese na mě dopadaly poslední kapky vody a mezi mraky se poprvé ukázalo sluníčko. Výhled byl sice i na Liberecké výšině mlhavý, ale slunce během mého oběda vylezlo a už mě neopustilo, naopak bylo poměrně velké vedro. Co mě ale hodně překvapilo, byla úroveň kuchyně na Liberecké výšině, tam jsem si opravdu pošmáknul a kuřecí kousky v bešamelu, to byla opravdová pohádka. Polední řezaný Žatec pak odstartoval druhou polovinu dne kdy jsem se nejprve vrátil do města a nafotil si ranní fotky, tentokráte ve slunci a poté už se jelo objevovat dva zdejší, na kraji Liberce stojící minipivovary.
Prvním byl Vendelín pana Krkošky, který byl po revoluci propuštěn z Vratislavického pivovaru a díky tomu vlastně začal vařit svoje pivo. Byl dokonce požádán, aby postavil pivovar v Hondurasu a uvařil tam svoje pivo, což také udělal! Nejen o tom jsme spolu pokecali, ochutnal jsem jeho dva vzorky a vydal jsem se na druhý konec Liberce do minipivovaru Krásná Studánka, který má zajímavé logo - Nehas žízeň vodou!
Zde se mi líbilo ještě o trochu více, člověk tu vlastně sedí u pana majitele na zahradě, kecá s ním, popíjí jeho vzorky, kouká do kraje, prostě pohodička. Ochutnal jsem co bylo k mání a seznámil jsem se s párem z Prahy, který zde také popíjel. Už jsem dokonce uvažoval, že s nimi pojedu domů, ale když pán polknul půlku Sládkovy 16 a hrnul se za volant, raději jsem zvolil jistější autobus.
Prošel jsem si ještě potřetí střed města a večer se opět Studentem vrátil do Prahy. Výlet to byl plný zajímavých překvapení a Liberec bych k návštěvě opravdu doporučil.
