2019-02-01 Za ledovými vílami
Scénář růstu Brtnických ledopádů je posledních pár let poměrně neměnný. V lednu při naší pánské jízdě po nich není ani stopy a jen začne únor, vylezou a rostou jako o život...
Letos tomu nebylo jinak a hned v pátek 1. února jsme ráno s Alím vyrazili z Ústí, abychom navštívili ledové víly v jejich jeskyni. Ještě kolem Kamenice to na nějaké závěje nevypadalo, ale nahoře bylo samozřejmě sněhu a ledu dostatek.
Vydali jsme se z chaty tedy rovnou přes sněhové plány do Křinického údolí a hlavně do Jeskyně Víl. Samotný výstup byl, zvláště pro mě, opravdu náročný, ale stálo to za to. Jeskyně byla nádherná a víly nám předvedly opravdu moc hezkou ledovou výzdobu. Co bylo už méně hezké, byl sestup po ledové stěně dolů, kterou jsem sice přežil, nicméně trable pokračovaly u Fakulty, kde byla zavřená hospoda a já se silami v koncích... Nakonec nás zachránil Polák z Vratislavi, který polomrtvého Vratislava odvezl až do Falkenštejna do pivovaru. Večer dorazil Mnich a druhý den čekal zbytek ledového okruhu, to už bohužel beze mě, neboť tělo odmítlo poslušnost a já s horečkou musel odjet domů, nicméně kluci okruh obešli a růst ledopádů úspěšně zkontrolovali.
