2019-08-05 Tatranští svišti
Naposledy ve Vysokých Tatrách jsem byl s babičkou v dětství, takže bylo pomalu na čase se do těchto hor zase po letech vrátit a trochu je prozkoumat. Vyrazili jsme tedy společně se Šťopkou, která Tatry v minulých letech prošla velmi důkladně a něco z nich, měla v úmyslu ukázat i mně.
Bydleli jsme v Nové Lesné, na úpatí Vysokých Tater, u paní Hany, která se o nás vzorně starala a vydatnými snídaněmi a večeřemi nás zásobovala energií na náročné výstupy. Těch bylo za 11 dní pobytu hned několik a mile mě překvapilo, že jsem je všechny přiměřeně zvládl. Na žádné větší řetězy jsme se sice nepouštěli, ale i tak padla Téryho chata s výškou 2015 metrů nad mořem, Zbojnická chata, Zamkovského chata, Hincovo pleso, Zelené pleso nebo vodopád Skok. Užili jsme si nádherných vysokohorských scenérií, fantastické přírody, ale i několika měst v okolí, jako je Kežmarok, Poprad, Levoču, zámek Strážky nebo Spišskou Belou.
Samozřejmě jsme viděli i osady Štrbské Pleso, Starý Smokovec nebo Tatranskou Lomnici, ale tyto osady byly spíše odvrácenou tváří krásy hor, stánky, kolotoče, cukrová vata, řvoucí děti i dospělí, zkrátka nic, co by člověk chtěl vidět. Nicméně tyto osady jsou výchozími místy k horským cestám, a proto jsme jimi museli procházet i my, ať nám to bylo milé, či nikoli.
Krása hor, ale tyto lidská mraveniště dostatečně nahradila a až mě samotného překvapilo, jak se mi tam líbilo. Naše milá Šumava to sice není, ale vysoké výšky a scenérie hor jsou něčím fascinujícím, na co člověk zírá s otevřenou pusou. Celý pobyt byl krásným zážitkem a jsem rád, že jsem to mohl ještě vidět i ze shora, i když náročné to tedy bylo, ne že ne...
(...fotek je tentokráte o něco víc, bylo těžké vůbec těch téměř 2000 fotek probrat, tam to tak nějak fotí samo...)
