2024-02-10 Z Bělčic na Křikavu
V sobotu nastal ten správný den, navštívit Tomáše v jeho rodinném sídle v Bělčicích. Vlakem jsem se tedy přesunul do tohoto jihočeského městečka a vyhledal, podle popisu, nejhezčí dům ve městě.
Prohlídka domu, alias muzea, byla parádní, včetně rozhledu z půdy, po něm následoval výborný oběd od paní domu a poté byl na programu výlet po okolí.
Vymyslel jsem si okruh na hrad Křikavu, kde jsme byli v roce 2005, ještě s naším Chobotem, na vandru a společně i se synátorem Matoušem jsme vyrazili. Cestou bylo veselo, protože Matoušovi se postupně rozlepila jak pravá, tak i levá bota a výlet vlastně absolvoval skoro bos... Nic to ale neubralo na dobré náladě, spíše naopak. Hradu jsme dobyli, já si zavzpomínal na Chobota, kluci urvali kešku a poté jsme Matoušovi zařídili odvoz domů. Už sami jsme pak došli celý okruh přes tvrz Hostišovice a obec Podruhlí, zase zpět do Bělčic.
Nádraží zde bylo nedávno nepochopitelně zbouráno, a tak jsme, na můj vlak, museli čekat v hnusné unifikované budce. Byl tu za chvilku, takže Tome díky, byl to super den a moc jsem si ho užil!
