2013-04-12 Vítání jara 2013
Zima se letos velmi dlouho nechtěla dobrovolně vzdát své vlády, nicméně přišel duben a s ním tradiční Vítání jara. Vyrazili jsme jako loni na Roverky a ač jsme narazili i na sníh, počasí nám opravdu přálo.
Se Šťopkou jsme vyrazili odhodlaně už v pátek ráno do Liťáku, kde jsme si prohlédli mnohé pamětihodnosti a navštívili minipivovar Labuť. Báječně jsme se vpili do židle, takže to bylo velmi napínavé, zda stihneme vlak do Úštěka. Nakonec to vyšlo a po prohlídce Úštěka jsme pokračovali dál do Skalky, kde jsme měli sraz s Ústečáky. Dorazili v sestavě - Sýkorka, Hugo, Rychlonožka, Alí a Chobot. Po malém občerstvení pokračovali dál na kemp a my čekali v hospůdce na Kořenku, která dorazila až v podvečer. Přijela celá rozjařená, že má konečně volno od holek a hned se dožadovala piva na cestu! Poté už se vyrazilo na Mrtvé dítě, což byl kemp, kde jsme páteční noc trávili. Sýkorka nám šla obětavě naproti a když jsme se vyškrábali nahoru, už zde hořel oheň, Chobot hrál na kytaru a Hugo ho doprovázel na harmoniku! Byl to krásný večer a pohodová noc, i když třeba Rychlonožka měl asi jiný názor, neboť se mu udělalo v noci špatně po buřtech.
Sobotní ráno nás vítalo nesmělým sluníčkem a co bylo důležité, Rychlonožka přešel ve tváři od barvy zelené na růžovou a byl za chvíli v pohodě. Zabalilo se a hurá na Mamuťák, kde jsme nechali věci a šli na výlet na Chudý Hrádek. Zde už na nás čekaly obě Jany, jak ta Sýkorčina, tak i Tříska. Prolezli jsme hrad, s Rychlonožkou dokonce dobyli i dno hradní cisterny na vodu a odpoledne se zase vraceli zpátky. V obci Dřevčice byla hospoda sice zavřena, ale na zavolání nám bylo za pár minut otevřeno! Trochu se pojedlo, popilo na svátek oslavujícího Alího a hlavně bylo veselo. Venku se mezitím přehnala malá přeháňka a mohli jsme v klidu pokračovat až na kemp Mamuťák. Sobotní večer byl opět krásný a noc dokonce výrazně teplejší. Zase jsme tolik po pátečním sezení ale nevydrželi. Oheň jsme končili ve třech s Chobotem, už před jednou hodinou ranní.
Nedělní cesta domů vedla přes skálu Husa do Skalky, takže jsme se parádně prošli a užili si Roverských skal. Všichni byli myslím spokojeni, ale nejvíc asi zářila po dlouhé době vypuštěná Kořenka. Vandr byl zakončen ve Skalce v pizzerii, kde se naše a cesty ústeckých rozdělily.
Byl to nádherný vandr s kopou legrace a pohody. Přálo nám i počasí, takže co si přát více. Snad zase brzy nějakou fajn akci v přírodě!
